Plánování itineráře
V Thajsku jsem byla poprvé v roce 2004, 3 měsíce od poloviny ledna. Projeli jsme tenkrát ostrovy v Thajském zálivu, pokračovali na Khao Lak a Phuket, a dále podél pobřeží Andamanského moře, Ko Phi Phi, Krabi, Ko Lanta aj. a pokračovali na sever. Pai, Mae Sai, Chang Mai, Chang Rai, Thaton a tzv. zlatý trojúhelník u laoské hranice s řekou Mekong. Stihla jsem i jeden den v Barmě.
V roce 2012 jsem se tam chtěla vrátit, takže jsem musela začít se sbíráním informací. Nejde jen koupit letenku a letět. Vyjdete v Bangkoku z letiště a musíte vědět, kam dál. Takže jsem začala s mapou, vytyčila trasu a psala si poznámky do sešitu, o každém místě. Trvalo mi to zhruba půl roku. Hodně mi v tom pomohly stránky Orbionu, pročetla jsem haldy diskuzí. Thajsko je dobré si rozdělit na takové základní tři oblasti, které bychom chtěli navštívit. Pokud máte málo času, řekněme 2 až 3 týdny, není vhodné je kombinovat, protože vzdálenosti jsou velké a dovolenou byste tak strávili většinou v dopravních prostředcích. Kdo chce treky a nechce moře, jede na sever do Chang Mai. K moři je to oblast Thajského zálivu, jako Ko Samui, Ko Phangan a Ko Tao, případně níže Ko Chang. A perla nakonec, to je Andamanské moře.
Další věc je najít vhodného spolucestovatele. S kamarádkama je to tak - buď jsou ještě v pracovním procesu a nemají tolik času, nebo nemají finance, či pas, nebo naopak mají manžela. Já už jsem v důchodu a chlapa už taky nemám. Takže ty, se kterými bychom si navzájem vyhovovaly, nepřipadají v úvahu. Tak nezbývá nic jiného, než hledat na různých internetových cestovatelských seznamkách. A to je další problém. Ti, co o tom něco vědí, potvrzují, že je strašně těžké najít někoho, abyste si sedli. Potkala jsem pár žen, které raději cestují samy. To ovšem prodražuje cestu, potřebuji další osobu, abych s ní zaplácla druhou postel v bungalowu, že jo. Tak se člověk dělí o náklady na noclehy. Na druhou stranu je nepochopitelné, když už někoho vezmu, že si nejsou schopni obstarat aspoň základní informace o zemi, aby byli nějak připraveni. Ikdyž se jim snažím přeposílat různá videa, dávat rady, nakonec po mě ještě chtějí, abych jim napsala seznam věcí, co mají vzít sebou. Nakonec ještě abych jim na cestě dělala mámu. A to už mě fakt, ale fakt nebaví, ještě se o někoho starat, aby nedělal blbosti. A pro mne platí - I cesta je cíl. Ne aby se mě někdo během přesunu z Trangu na ostrov třikrát ptal "kdy už tam budem".