Ko Kradan a Ko Ngai
Na Ko Kradanu jsme byly jen jednou, a to chvíli. Sbalily jsme batohy, rozloučily se, chytly longtail a vyrazily. Měla jsem nějaké poznámky, kde se ubytovat levně, ale bylo to trochu uprostřed džungle. A byla tam společná koupelna, což moje spolucestovatelka odmítla, tak jsme se vrátily na pláž. Jedna hlídá bagáž, druhá jde podél něco najít. Byly tam akorát stany, až tak to nemusíme. Pak jde ta první na druhou stranu. Samé drahé resorty, nízké bungalowy, ale fakt je, že je tady úzká, ale krásná pláž a ta voda je úžasně modrá. Nakonec jsme rozhodly, že nám to stačilo, že se vrátíme na Ko Mook. Den se rychle krátil, tak jsme oslovily pár majitelů longtailů, chtěli neskutečné peníze. Ale objevila se loď Petpailin a já si vzpomněla, že každou noc kotví na Ko Mooku před pláží. Tak jsme jely s ní zpět. Personál v Rubber Tree se mohl umlátit smíchy, když nás viděl. Zůstaly jsme ještě 5 dní.
Když už toho bylo dost, koupily jsme večer v hospodě na pláži lístky na loď a ráno v 9 nás odvezli právě na ten Petpailin. Dá se jet taky speedboatem, ale 1) je dražší, 2) nesnáším, když letí rychle po vlnách, z toho dus dus dus mi bylo kdysi blbě, a 3) sedíte tam namačkaní jak herinci bez možnosti pohybu. Petpailin je větší loď, kde se můžete procházet, nebo sedět uvnitř jako v autobusu. Já to vždy strávím vzadu sedíc na schůdcích.
Další zastávkou je ostrov Ko Hai nebo Ko Ngai. Tady je jen jedna dlouhá pláž, kterou lemují resorty různé kvality a pak už jen džungle. Žádná silnice. Žádný obchod. Ale korály jsou hned 50 m od pláže. Loď zastavuje u mola, kde je vchod do resortu, my chceme na konec pláže, takže nás tam hodí longtailem. Kámoška sedne do stínu, hlídá batohy a já se vydávám pískem podél moře až na konec, kde jsou bungalowy Ko Ngai Villa, za lidovou cenu 1000 thb, nojo, je tady dráž. Usmlouvám aspoň snídani v ceně. Manažérka podniku, jak se nám představil Lady Boy, je štíhlá thajka nebo thajec, čertví, tam jsem ji nesahala.
Strávíme tady dvě noci, není tu co dělat, tak pokračujeme na Ko Lantu. 3 hodiny plavby strávím na zádi, dokonce mě strojník pustí do strojovny, abych si natočila motory. V půli cesty začali Thajci lítat, ze strojovny se začalo kouřit, no dojeli jsme to na jeden motor, čímž se tvořila za zádi klikatá brázda. Já jsem v tom fakt prsty neměla
